Beseda s archivářkou Mgr. Růžičkovou

V úterý dne 20. 1. 2018 se v aule naší školy uskutečnila beseda s pardubickou archivářkou Mgr. Renátou Růžičkovou. Akce byla určena pro společenskovědní seminář ve 3. ročníku a také pro třídu 4. C, která aktuálně v hodinách dějepisu probírá 2. světovou válku. Paní Růžičková nás nejprve seznámila se společenskou situací tehdejší doby a následně představila neskutečné osudy tří dětí židovského původu z Pardubic, které nástup Hitlera nesmazatelně zasáhl – Elišky Weissové, Vladimíra Munka a Pavla Wernera.
Elišce bylo v roce 1942, kdy byla celá rodina deportována do Terezína, pouhých 12 let. Weissovi byli zařazeni do transportu do Osvětimi v říjnu 1944. Tatínek byl po příjezdu okamžitě poslán do plynu. Eliška s maminkou prošly několika pracovními tábory a dožily se osvobození. Po válce se Eliška, jež zůstala v Pardubicích, provdala za Jaroslava Levinského, vychovali společně dvě děti. Syn Jan je známý svým úspěšným angažmá v pardubickém hokeji. Paní Levinská, která až do své smrti v roce 2012, aktivně působila v Terezínské iniciativě a účastnila se besed pro školy, umírá v roce 2012.
Rodina Pavla Wernera před válkou žila v Pardubicích. V roce 1942 byli rodiče i s desetiletým Pavlem a jeho sestrou deportováni do Terezína a odtud v květnu 1944 do Osvětimi, sestra Lenka v Terezíně zemřela. Dva měsíce strávil Pavel s rodiči v tzv. rodinném táboře, který byl určen k likvidaci. Pavel jako jediný přežil selekci i další utrpení včetně dvou pochodů smrti. Po válce se vrací nejprve do Pardubic, později odchází do Prahy a postupně si doplňuje vzdělání. Většinu života pracuje v oblasti zahraničního obchodu, působí v Bolívii či Mexiku. Také on se aktivně zapojil do činnosti Terezínské iniciativy a až do své smrti v loňském roce předává své zkušenosti s holocaustem mládeži na besedách.
Poslední „Pardubák", Vladimír Munk, se narodil 1925. I jeho rodina pobývala 2 roky
v Terezíně. Zde se dokonce Vladimír seznámil s patnáctiletou Kitty, narozenou v USA, která se za něho po válce provdala. V říjnu 1944 je rodina Munkových odvezena do Osvětimi, oba rodiče umírají. Pavel přežije pobyt v pracovním táboře i pochod smrti. Po válce se vrací do Pardubic, na místním reálném gymnáziu odmaturuje, vystuduje i VŠCHT v Praze. V roce 1949 se ožení s milovanou Kitty. Po celý život se pan Munk věnuje práci chemika v různých vědeckých institucích. Přichází rok 1968 a Munkovi odcházejí do USA. Vladimír se stává hostujícím profesorem na Státní univerzitě v New Yorku.
Tři životy, tři úžasné osudy! Děkujeme paní Růžičkové za jejich autentické přiblížení. Studenty beseda velmi zaujala.
Paní Růžičková je spoluautorkou dvou publikací: Stopy židů v Pardubickém kraji (z roku 2006, nyní i ve 2. vydání) a Pod hvězdou Davidovou (2014).