Na skok v černouhelném dole

Dne 14. 10. 2025 jsme se my, třída 4. C, vydali do dolu Mayrau na Kladensku za účelem, že si rozšíříme obzory v oblasti chemie a biologie a něco se přiučíme o hornictví. Samotný důl sloužil k těžbě černého uhlí, než byl v roce 1997 uzavřen a v jeho prostorách vznikl hornický skanzen. Do Kladna jsme přijeli ve tři čtvrtě na jedenáct, po čemž jsme se hned vydali do důlního komplexu. Sešli jsme se v místnosti zvané cechovna, načež jsme se rozdělili na dvě poloviny a každá polovina šla dělat něco jiného. My, tedy moje půlka, jsme šli do vedlejší místnosti, kde byly dlouhé vitríny s nejrůznějšími minerály a horninami. Poslechli jsme si krátký výklad o vzniku uhelných ložisek v dávné minulosti, o rostlinách a živočiších v době, kdy uhelná ložiska vznikala, a o vzniku zkamenělin působením velkého tlaku na horniny a přítomností různých předmětů, jako je například stonek přesličky či trilobit. Pár zkamenělin bylo i v těch vitrínách. Poté, co jsme si vše prohlédli a obdrželi patřičné informace, dostal každý geologické kladívko a šli jsme na haldu hledat zkameněliny či obecně zajímavé kameny. Po hodině prohledávání haldy jsme našli spoustu zajímavých věcí, z nichž některé skončily ve školní sbírce. Vrátili jsme se do cechovny, kde jsme si dali krátkou pauzu, až přišla i druhá polovina a my jsme šli na druhou část programu. Ta byla zaměřena na všechny profese potřebné k fungování dolu a na práci, kterou vykonávají. Naše skupina byla rozdělena na dvojice a trojice dle profese, která byla každé dvojici či trojici přidělena, a každá skupinka obdržela pracovní list, na kterém byly otázky k práci těch daných profesí a obecně k hornictví. Následně jsme chodili po důlním komplexu na místa, která souvisí s prací dané profese. Příslušná dvojice či trojice dostala vždy nějaký úkol a ostatní pracovali na pracovním listě. Já, jelikož jsem byl havíř, jsem dostal za úkol najít repliku sbíječky v temné štole, neboť havíři musí umět pracovat v relativní tmě. Povedlo se nám to asi za 4 minuty. Když se vystřídaly všechny skupiny, zkontrolovali jsme si pracovní listy a nakonec jsme všechno, co jsme se o těch profesích naučili, uplatnili v závěrečné aktivitě. Odešli jsme do repliky hornické šachty a každý dle své profese měl konat svoji práci: strojní zámečníci schovali v šachtě polystyrenové uhlí, havíři je hledali, měřiči havíře navigovali, havíři nalezené uhlíky dávali vozačům, kteří je dopravovali mimo šachtu. A v průběhu jsme si i nasimulovali zával, ze kterého pracovníky zachránili ohňaři. Moc nás to bavilo. Vrátili jsme se do cechovny, ještě jsem si koupil pohlednici jako suvenýr a už jsme mířili do autobusu a domů.
Antonín Karaus, 4. C