Otevřený dopis žákům 4. C

Ve středu 22. 6. v odpoledních hodinách jsme se vrátili ze společného školního výletu. Touto cestou bych se rád pokusil o krátké zhodnocení celé akce.
Když jsem vám před několika týdny oznámil, že na školní výlet navzdory všem zvyklostem nepojedeme, ale půjdeme pěšky, měl jsem z výrazů ve vašich obličejích pocit, že máte pochybnosti o mém duševním zdraví. Někteří z vás tento můj pocit potvrdili i hlasitými výkřiky. Není tedy divu, že jsem se v úterý ráno vydal do školy s jistou mírou nejistoty. Váš optimismus však zahnal mé černé myšlenky, a tak jsme mohli směle vyrazit vstříc novým zážitkům. Zpočátku cesta ubíhala rychle, ještě plni sil jsme dorazili na Vysoké Chvojno, kde jsme posvačili a prohlédli si, jak probíhá první fáze výroby bizoních steaků – chov bizonů. Když jsme si o chvíli později po pás v kopřivách, v blátě a pšenici díky dokonalé znalosti práce s mapou zkrátili cestu nejméně o 2034 metrů, nemohla být naše nálada lepší. To už jsme se blížili k dalšímu z postupných cílů naší cesty. Přírodní rezervace Buky u Vysokého Chvojna vás jistě zaujala tak, že do smrti nezapomenete, že jde o jedno z nejstarších chráněných území v českých zemích a že byla zřízena nějakým šlechticem v nějakém století z nějakého důvodu. Stejně tak vám z paměti nevymizí pocit štěstí, že jste se díky školnímu výletu dostali do míst, kde je tak čistý vzduch, že na okolních stromech roste lišejník rodu Usnea. To už jsme se pomalu blížili k cíli naší cesty. Přes Suté Břehy, Štěpánovsko a Albrechtice jsme s malou přestávkou na zmrzlinu konečně dorazili do vodáckého kempu v Týništi nad Orlicí. Na tomto místě je třeba zmínit, že jsem byl velmi potěšen (téměř dojat), když jsem pozoroval, s jakou ochotou jste si půjčovali kámen na zatloukání stanových kolíků. Váš týmový duch se projevil i při přípravě dříví na oheň a vaření večeře. Zatímco se někteří z vás věnovali hrám, které jste si sami pro své spolužáky připravili, jiní fandili naší fotbalové reprezentaci. Opět se projevil váš smysl pro fair-play. Klid, s jakým jste přijali vyřazení českého týmu, byl obdivuhodný. Přestože byli mezi vámi i tací, kteří nocovali ve stanu poprvé v životě, noc proběhla klidně a všichni jsme se vyspali dorůžova. Dokonce i ti, kteří pohrdli pohodlím stanu a spali pod hvězdnou oblohou. Ráno nás čekala snídaně a již po dvou hodinách balení jsme byli opět na cestě. Pro návrat jsme zvolili kratší trasu přes Novou Ves a Poběžovice. Nápad rozdat vám před začátkem cesty mapy a buzoly se ukázal jako velmi prozíravý. Až na několik málo výjimek jsem za celé dva dny nemusel čelit známé a velice otravné otázce. Kdo chtěl vědět, jak je to ještě daleko a kdy už tam budeme, ten se jednoduše podíval do mapy. Při pohledu na město Holice z návrší u Poběžovic se u mnohých z vás zajisté dostavil pocit uspokojení a radosti z úspěšného dokončení naší pouti.
Na závěr bych vám chtěl připomenout, že za pár dní vám začínají prázdniny. Teď už víte, co obnáší pěší putování se stanem v batohu. Umíte si na ohni uvařit večeři. Barevné čáry a skvrny v mapě vás neděsí. Nic vám tedy nebrání vyrazit na dobrodružnou cestu do blízkých či vzdálených krajů.

S pozdravem
Marek Janů, třídní učitel