Švýcarsko ještě jednou očima studentů

Ve středu 30. května 2018 ve 22:00 jsme se vypravili na školní zájezd do Švýcarska. Všichni účastníci zájezdu nastoupili do autobusu a zabrali si své místečko, které jsme neopustili více než 12 hodin, neboť nás čekal dlouhatánský přejezd až do města Kostnice na jihozápadě Německa. Až na pár zastávek, abychom si mohli dojít na toaletu, jsme neměli jinou příležitost si řádně protáhnout končetiny a uvolnit ztuhlé svalstvo.
Avšak přežili jsme a procházka historickou Kostnicí byla vskutku okouzlující. Podívali jsme se i na místa významná pro českou historii. Navštívili jsme Husův kámen, Husův dům a především historické centrum města. Po prohlídce města jsme se znovu odebrali do autobusu a přejeli jsme do Švýcarska. Druhou zastávkou dne 31. května 2018 byly Rýnské vodopády. Tato zastávka byla snad ještě tisíckrát krásnější. Překrásná příroda, nyní již skutečně švýcarská, nás všechny uchvátila a myslím, že mezi námi jsou i tací, kteří by se po návštěvě tohoto místa ihned přestěhovali. Nádheru tohoto místa nelze popsat slovy, ani zachytit na fotografiích, toto místo na každého člověka působí trochu jinak. Někdo z něj má nahnáno, a jiný se zase vyžívá v nádheře přírody. Krásu Rýnských vodopádů nelze slovy vyjádřit, to se zkrátka musí zažít a jen naživo vodopády ukážou své kouzlo. Večer jsme se konečně dostali na slíbené místo ubytování. Někteří sice zprvu měli výhrady ke komfortu ubytovny v Melchtalu, ale po mnoha hodinách strávených v autobusu, po střídání dvou, maximálně tří spacích poloh, bychom přivítali snad i spánek na slámě.
Další den ráno nás uvítaly švédské stoly s bohatou snídaní. Všichni si dali to, na co měli chuť. A pak se vyrazilo směrem do města Lucernu. Zde jsme měli jedinečnou příležitost prohlédnout si památník lva, který byl věnován švýcarským gardistům. Pomník umírajícího lva by bylo možné charakterizovat jako živoucí kámen, byl skvostný. Dále jsme navštívili historické centrum města a také nejstarší dřevěný most ve střední Evropě, jenž vedl přes řeku Reuss. Ve městě byly snad všechny domy zdobené kvetoucími truhlíky na balkónech a oknech. Následoval přejezd autobusem a kratší procházka k interaktivnímu památníku Viléma Tella, což je legendární švýcarský národní hrdina. Tím byl ukončen páteční program. Ubytování bylo opět na stejné ubytovně jako předcházející večer.
Sobota patřila celodennímu výletu do hlavního města země – Bernu. Zde jsme měli možnost vidět několik živých medvědů ve výběhu, u kterého parkoval náš autobus. Medvědi zde mají výsadní postavení, protože jsou vlastně symbolem ve znaku města. Dalším cílem v Bernu bylo Einsteinovo muzeum, které uchvátilo především příznivce matematiky a fyziky. Nezapomněli jsme navštívit ani Hodinovou věž, obdobu našeho pražského orloje. Dále jsme zhlédli budovu parlamentu. Následoval přejezd do města Brocu, kde nás uchvátila exkurze do čokoládovny Maison Cailler s možností ochutnávky a nákupu prvotřídních výrobků. Po vstřebání dojmů z čokoládovny jsme se přesunuli do kouzelného historického městečka patřícího tentokrát sýrům. Bylo to městečko Gruyéres. Zde někteří navštívili zdejší sýrárnu, ostatní zase měli možnost vidět městskou slavnost. Poté následoval návrat do ubytovny přes malebné městečko Interlaken. Zde jsme se pokochali úžasným výhledem na okolní alpskou krajinu, kterou nám však záhy překazila mračna, a za deště jsme pospíchali k autobusu.
V neděli ráno jsme všichni zvládli rychlé sbalení a úklid. Autobusem jsme pak vyrazili směr hlavní město Lichtenštejnska – Vaduz. Zde jsme měli možnost rozchodu a utracení posledních zbylých švýcarských franků, pokochali jsme se zde moderní architekturou a před polednem jsme se nalodili na palubu autobusu a vyrazili na cestu domů. Tentokrát jsme jeli přes Rakousko. Do Holic jsme přijeli kolem 23:15 hodin, všichni jsme byli šťastní a plní dojmů. S pocitem toho, že nám zájezd velmi rychle utekl, jsme si všichni říkali, že bychom jeli hned znovu...