Terénní zeměpisné cvičení

Dne 22. 4. 2026 jsme se my, třída 4. C, společně s paní učitelkou Kotyzovou a panem učitelem Janů vydali na tři dny do přírodní rezervace Maštale. Během těchto tří dnů jsme pobývali v ubytovně Vranice a podnikali výpravy po okolí, při nichž jsme ho zkoumali z hlediska matematického i zeměpisného. Na začátku jsme byli rozděleni na pětičlenné skupiny a každá obdržela pracovní list, na němž stálo, co máme při našich cestách zjistit.
Prvního dne jsme se vydali k tábořišti Helma a následně do Dudychovy jeskyně, ve které jsme všichni byli. Při druhé výpravě toho dne jsme se nejprve zastavili u blízkého skautského tábořiště, kde jsme za pomoci podobných trojúhelníků spočítali délku skautského vlajkového stožáru. Posléze jsme došli ke studánce Džberka a změřili teplotu vyvěrající vody, neboť její teplota odpovídá průměrné roční teplotě na místě.
V Toulovcových Maštalích, kde jsme se dále zastavili, jsme měřili teplotu vzduchu a porovnávali naměřenou teplotu uvnitř skalních útvarů s teplotou na jejich vrcholu. Vyšlo nám, že z důvodu malého přístupu slunečního svitu bylo i přes menší nadmořskou výšku uvnitř útvarů chladněji. Naše cesta vedla podél vodního toku, a tedy jsme při ní změřili jeho rychlost, šířku i hloubku, dle čehož jsme spočítali jeho průtok. Naměřené hodnoty jsme později měli možnost i porovnat s uměle upraveným vodním tokem. Podívali jsme se ještě k Partyzánské jeskyni, v níž někteří z nás i byli.
Po návratu z výpravy naše třída vedla rozmluvu ohledně výstavby větrných elektráren v blízkých obcích Jarošov a Chotěnov. Na listech papíru nám byl popsán onen záměr a pohled obyvatel na něj a byli jsme barevnými klobouky rozděleni do skupin, jež představovaly odlišný pohled na věc.
Druhý den jsme se vydali na celodenní výpravu přes Proseč i Budislav. Naší první zastávkou byl bývalý kamenolom u Proseče, jenž se využíval k těžbě amfibolitu. Pozorovali jsme, jak na místě tohoto bývalého kamenolomu vznikla velmi rozmanitá luční krajina obklopená lesem. Složení této krajiny jsme i porovnávali s jejím vyobrazením na starších mapách. Následně jsme došli do Proseče, kde jsme si dali k obědu dobrou polévku. Naše cesta dále vedla směrem k Budislavi. Došli jsme nejdříve k bývalé sklárně Marienwald u Posekance, na jejímž místě se v současnosti nachází hájovna obklopená lesem. Při porovnání se staršími mapami jsme zjistili, že místo dříve bylo travnaté a byla tam k nalezení i pole. V důsledku kolektivizace zemědělství provedené Komunistickou stranou Československa po jejím nástupu k moci však byla pole pro jejich velikost a umístění zrušena a místo bylo zalesněno. Sklárna byla zrušena již roku 1888, je však na místě k nalezení ještě mnoho úlomků skla, a tedy jsme nějaké posbírali.
Blízko Budislavi je stále činný kamenolom, u něhož jsme se zastavili následně. V jeho okolí se nachází několik dlouhých luk dělených řadami keřů a stromů, což je pozůstatek původních menších zemědělských polí členěných remízky. Při kolektivizaci zemědělství se tato pole slučovala ve veliké rovné plochy, tudíž takováto krajina v současnosti není příliš běžná. Pohled do starších map nám pověděl, že dříve byla malá pole v okolí Budislavi mnohem početnější. V Budislavi jsme navštívili tamější knihovnu, kde jsme se dozvěděli mnoho věcí o sklárně Marienwald. Sklárna byla otevřena roku 1828 a působila do roku 1888, přičemž po ukončení sklářské činnosti byla její budova zbořena. Činnost této sklárny byla za doby jejího působení velmi výnosná, její pracovníci tedy byli velmi dobře placeni, často bývali bohatší než měšťané.
Když jsme se z výpravy vrátili, začali jsme s prací na plakátu, na němž by byly sepsány nabyté vědomosti z našich výprav a zkoumání. Náš spolužák Adam nám následně v rámci praktické části své ročníkové práce ukázal základy bezpečnosti na feratách. Večer nám pan učitel Janů vyprávěl o svých cestách po Spojených státech amerických, kde roku 2000 navštívil mnoho národních parků a podnikl mnoho dalších věcí. Další den jsme pokračovali se svojí prací na plakátu a až bude dokončen, bude vyvěšen u nás ve škole.