Učitelé míří na Island
Po nedávno absolvovaných mobilitách žáků se do zahraničí v rámci programu Erasmus+ vydali též učitelé. Od 29. 3. do 5. 4. se Mgr. Marek Janů a Bc. Zdeňka Mauerová zúčastnili vzdělávacího kurzu pro pedagogy a nezamířili nikam jinam než do nejzápadnější země Evropy, na nevyzpytatelný Island. Na následujících řádcích se můžeme dočíst, jaké dojmy si z tohoto výjezdu odnášejí.
Zdeňka Mauerová:
V rámci mojí pedagogické kariéry byl tento kurz první zkušeností s Erasmem+ a jednalo se o zkušenost velmi pozitivní a intenzivní. Island je země nádherná a po všech stránkách nesmírně zajímavá, a i v rámci programu kurzu jsme měli možnost zhlédnout alespoň některé z krás tamní přírody (nehledě na to, že jsme v průběhu našeho pobytu zažili erupci a zemětřesení, což samo o sobě vydá na dlouhé povídání). Učitelsky nejzajímavější částí byly nicméně bezesporu návštěvy tamních škol; ty jsme obešli hned tři a na každé z nich jsme strávili půlden. Nejvíce na mě – kromě prostorných, školám často na míru postavených budov se spoustou prostoru nejen pro výuku, ale též pro relaxaci a další aktivity žáků i vyučujících – zapůsobil zejména velký důraz na celostní rozvoj žáků, společná snaha učitelů o to, aby se každý žák rozvíjel v tom, na co má nadání (a to navíc již na úrovni základní školy), a aby se ve škole cítil dobře; s tím souvisí i přenos důležitosti ze známek na samotný obsah vzdělávání. Nutno podotknout, že odlišnosti českého a islandského školského systému odrážejí též odlišnou mentalitu a nastavení společnosti a jsou výsledkem dlouholetého procesu postupných změn, proto si myslím, že ne všechny prvky by bylo možné jednoduše implementovat do školství zde. Alespoň některé z nich jsou mi ovšem velkou inspirací a doufám, že se mi podaří je v jisté podobě přetavit do každodenní praxe na naší škole.
Marek Janů:
Pro mě byla návštěva Islandu v rámci programu Erasmus+ již druhou zkušeností s návštěvou škol na severu Evropy. Tou první byla návštěva Finska v roce 2022. V některých věcech se školské systémy Finska a Islandu podobají, v jiných se liší. Islandské školy kladou velký důraz na zodpovědnost žáků za výsledky učení a na průběh vzdělávacího procesu. Méně jsou zaměřené na testování. V mezinárodních srovnávacích testech PISA nepatří Islanďané mezi nejúspěšnější, ale absolventi škol se cítí připraveni na studium na univerzitách a nezřídka odcházejí studovat do zahraničí. Inspirativní pro mě byla i návštěva žákovské knihovny v jedné ze základních škol, kde se žáci celoročně účastní povinných i dobrovolných aktivit podporujících rozvoj čtenářské gramotnosti. Islanďané si totiž velice váží svého jazyka a kulturních tradic, za národní poklad pokládají své ságy. Hmotných památek se jim v drsném podnebí totiž moc nedochovalo. Zajímavé bylo i zjištění, kolik času věnují základní i střední školy výuce vaření, šití či práci se dřevem. Mimo návštěvy islandských škol jsme měli příležitost spolupracovat s kolegy z celkem dvanácti států od Kypru po Portugalsko a od Itálie po Polsko. Jedním z důležitých výstupů bylo navázání kontaktů s učiteli z jiných zemí pro následující možnou spolupráci formou výměnných pobytů studentů.
