Klid, hrůza, zátiší a plátna

Dne 17. dubna roku 2024 jsme se třídou 5. C vyrazili na cestu za uměním do Pardubic. Cílem našeho výletu byla Gočárova galerie, která se rozléhá ve dvou budovách nedaleko od sebe. Josef Gočár byl velmi činný architekt a představitel kubismu, který v Pardubicích postavil Automatické mlýny. Právě tam jsme se plánovali vydat. Nikdy předtím jsem tuto (alespoň pro mě) tajuplnou budovu nenavštívil. Několikrát jsem kolem projížděl autem. Několikrát si přál se tam podívat, ale nikdy jsem tento nápad nezrealizoval.

Hned při vstupu mě překvapilo, jak moderní, ale útulnou a nápaditou atmosférou interiér čiší. Odložil jsem si batoh a vyrazil do prvního patra, kde na nás čekala dlouhodobá výstava Transmise. Po pár krocích v expozici mě do očí praštilo dílo Sedím a pozoruji oblohu od Karla Malicha. Je to něco, co člověk musí vidět na vlastní oči. Z každého nového úhlu pohledu jsem v původně komplexní motanici drátů spatřil nový detail a záměr. Dále mě do sebe vtáhla díla Františka Muziky, který tvořil imaginativní umění a měl velmi blízko k surrealismu. Dva obrazy šeptající podivné, abstraktní a depresivní náměty na vlnách existencialismu. Část výstavy, která se věnovala krajinomalbám mě zase přesvědčila o tom, jak můžou být náměty přírody barevné a rozdílné. Dostali jsme možnost navštívit kavárnu v přízemí budovy. Mě ale výstava pohltila tak, že mi na posezení nezbyl čas. Trochu mě mrzelo, že nejsou z technických důvodů v momentální chvíli otevřené ostatní expozice, ale jsem si jistý, že jejich otevření bude právě to, co mě do této magické budovy dovede zpět.

Druhou budovou Gočárovy galerie je barokní Dům U Jonáše na Pernštýnském náměstí, který nese i znaky gotiky a renesance. Tam naši třídu čekal edukační program Proměny prostřeného stolu k výstavě o interpretaci zátiší. Ačkoliv jsem se na tento program moc netěšil, protože mi jeho název připadal poměrně nudný, nakonec jsem byl příjemně překvapen. Hned u vstupu nás přivítala paní edukátorka, která nám řekla, jak bude program probíhat. Prvně jsme prošli teoretickou částí na téma zátiší, která měla své zábavné, ale i nudnější stránky. Pak přišlo na řadu volné prohlížení obrazů, z čehož jsem měl velkou radost. S přáteli jsme dlouho vedli diskuzi o souboji hyperrealismu s abstrakcí. Oba tyto směry zde totiž mají skvělé a bohaté zastoupení. Já rozhodně preferuji abstraktní díla, neboť ve mně vzbuzují více pocitů. Právě nad těmito obrazy jsem se pozastavoval a hledal v nich význam. V některých jsem objevil štěstí, v dalších zase smutek a v neposlední řadě jsem některé nepochopil vůbec. I to ale dle mého k umění patří. Následně byla na řadě má oblíbená část programu, tvorba zátiší. Ve skupině jsme pobrali co nejzajímavější objekty, dali je dohromady a nakreslili si jejich náčrt. Potom už bylo jen na nás, jak s náčrty naložit. Někteří kreslili fixy, jiní zase malovali pastely, stříhali, lepili a techniky různě kombinovali. Já jsem zvolil techniku (jak rád říkám) stoprocentního nasazení, punku, kubismu a abstrakce. S výsledkem jsem byl velmi spokojený, a to normálně nerad maluji.